LÉČBA DROGOVÉ ZÁVISLOSTI V TERAPEUTICKÝCH KOMUNITÁCH: Případová studie z Peru, Nikaraguy a Česka

CÍL: Primárním cílem této případové studie bylo vytvořit zakotvenou teorii o léčbě drogové závislosti v terapeutických komunitách a zjistit, v čem se v peruánském, nikaragujském a českém kontextu shoduje a liší. Sekundárním cílem bylo objasnit, které účinné faktory mají vliv na efektivitu zkoumaných terapeutických komunit, vysvětlit, jakou roli v léčbě drogové závislosti hraje spiritualita a náboženství, a verifikovat výsledky předchozího výzkumu zaměřeného na retenci.
METODY: Terénní výzkum, během nějž byla sbírána data při semi-strukturovaných interview s interními pacienty/klienty 7 terapeutických komunit, probíhal v letech 2013 až 2016. Výzkum byl realizován v Peru (Takiwasi), Nikaragui (Centro de Especialidades en Adicciones, CARA, AMAR) a České republice (Renarkon, Sejřek, Kladno-Dubí). Během terénního výzkumu bylo nahráno 90 interview o celkové délce 39 hodin. Veškeré rozhovory byly manuálně přepsány. U transkriptů o celkovém rozsahu 765 normostran byla provedena obsahová analýza. Během obsahové analýzy byly vytvořeny kódy, jež jsou uspořádány do modelu paradigmatu zakotvené teorie. Také byla zjištěna jejich zakotvenost, přičemž vybrané kódy byly použity při tvorbě zakotvené teorie. Shody a rozdíly mezi terapeutickými komunitami byly stanoveny na základě kódů s největší zakotveností. U vybraných statistických znaků jedinců ve výzkumném vzorku byla použita analýza rozptylu.
VÝSLEDKY: Obsahová analýza ukázala, že největší zakotvenost v narativech informátorů mají 2 kódy: „účinné faktory TK“ a „motivace“. Analýza rozptylu potvrdila, že existuje statisticky vysoce průkazná závislost délky abstinence na délce předchozí léčby. Dále bylo zjištěno, že délka aktuální léčby nesouvisí s délkou předchozí léčby, délkou abstinence, dobou užívání drog, ani typem primární drogy. Délka aktuální léčby však souvisí s věkem, tzn. čím starší pacient/klient, tím je léčba delší.
ZÁVĚR: S ohledem na účinné faktory terapeutické komunity se léčba v Peru, Nikaragui a Česku shoduje v přítomnosti osobního terapeuta, používání psychoterapie a ve významu kladeném na skupinovou soudržnost. V Peru se liší administrací rostlinných medikamentů a dietou, v Nikaragui spiritualitou, náboženstvím a praktikováním 12 kroků, v Česku důrazem kladeným na terepeutický program a zájmové aktivity. Co se motivace týče, významný rozdíl mezi peruánskými, nikaragujskými a českými pacienty/klienty zjištěn nebyl. Shoda panuje v tom, že největším motivačním faktorem jsou rodina a partnerské vztahy. Účinnými faktory obecně vzato jsou: spiritualita a náboženství, pravidla léčby, podpora v léčbě, skupinová soudržnost, genderové rozdíly, délka léčby, rostlinné medikamenty a model závislosti. V souvislosti se spiritualitou a náboženstvím bylo zjištěno, že tento aspekt hraje významnou roli v peruánských a nikaragujských terapeutických komunitách. Výsledky předchozího výzkumu zaměřeného na retenci byly potvrzeny.